Vztah dospělé vnučky a její babičky

Žena – babičko, chci o tebe pečovat, chci ti být oporou. Myslím na tebe, jak se máš. Jak ti je. Babičko, neodcházej mi. ( pocit bolesti a ztráty v srdci )

Babička – já jsem silná, vím co dělám a dělám to záměrně. Není to náhoda a já jsem si vědoma toho co prožívám. Vím co bude následovat. Jsem ráda, že jsi mi nablízku. (síla, jistota, vědomí ví i tělo to ví, co mají dělat, je to dané a jde to podle božího plánu ) nemusíš mít strach.

Žena – babi, jsem tady, jsem tady pro tebe.

Babička – ne, buď tady pro sebe, ne pro mě. Ty potřebuješ svou sílu pro sebe. Já mám svojí síly dost. Budu ráda, když ti bude dobře a uvidím to, že se rozvíjíš, rozkvétáš. To je důležité. To mě udělá šťastnou.

Mám hodně energie k tomu abych mohla jít dál, vím přesně co mám dělat. Nemusíš se o mě bát. Moje duše to ví a já to vím.

Žena – vím, že to tak máš, vnitřně to vím. Jen občas zapochybuji. Sama se sbírám a propojuji se svojí živou sílou v sobě. Se svojí tvořivou energií. Stavím se na nohy, rostu. Ženská linie je důležitá, čerpám z tebe moudrost a zkušenosti. Jsme propojené. Linie rodu. Ženská linie je obzvlášť pevná a důležitá.

Naše myšlenky jsou propojené, ať to víme nebo ne, informace proudí, skrze nás a naše myšlenky, napojení, rodové propojení. Jde to vědomě i nevědomě, oběma směry. Tam i tam. Předáváte si co máte v sobě. Vaše zkušenosti, obohacujete se. Vším, co jste zažili, cítili, prožili, i nevědomě. Je to tam. Uloženo v rodové lince paměti DNA. Můžeš to změnit, začít ukládat nové vzpomínky, nové myšlenky, vše je a bude uloženo.

Babička – vím, že to myslíš dobře, ale potřebuji jít dál, svojí cestou, projít si to sama.

Naše srdce jsou propojeny a navždy zůstanou. Spojení čisté a silné. Neměj strach. Vždy ti budu na blízku. S tebou. Pro tebe.

Mluvíme, mluvíme, ale to není podstatné. Podstatné je to za slovy. Ten pocit, ten spojuje, nebo odděluje. Jsme spojeny.

Babička – vidím svoji cestu jasně, nemám pochyby.

Žena – vidím tvoji cestu taky, ale nechci ji vidět